DJ Trifid si podmanil Flédu, hrál s Erikem Truffazem, či s Kosheen

Hudbu jsem měl vždycky rád, vyrostl jsem na rocku a bigbeatu, ale díky svému bratrovi jsem se dostal k elektronické hudbě jako Vangelis, J. M. Jarre, atd. Odsud to byl už jen malý krůček k taneční hudbě. Začal jsem poslouchat Fatboy Slim nebo Orbital, ale rozhodnutí, že bych chtěl být DJ padlo 24. 2. 2001 v ABC klubu v Pardubicích a první gramofony jsem si koupil nedlouho potom. Moje úplně první veřejné hraní proběhlo v dnes již zaniklém ale stále legendárním královédvorském klubu Sklípek „Žumpa“. 

V tomto divokém období jsem byl osloven technem, jelikož se vymezovalo vůči běžně poslouchaným žánrům. Měl jsem to štěstí, že jsem stihl největší boom elektronické taneční hudby, kdy se party konaly skoro každý víkend a zájem lidí o taneční hudbu byl nesrovnatelný se současností. Díky tomu jsem měl možnost a zároveň štěstí hrát na akcích s návštěvností v řádu stovek nebo i tisíců lidí. 

Elektronická hudba byla underground a byla také více diferencovaná na různé sub-žánry. Celkově bylo všechno rozmanitější. Teď se zase všechno slévá do několika hlavních proudů jako je EDM, DnB, atd., což jsou žánry v dnešní době z velké části komerční.

DJ Trifid - La Muse

Po pár letech se pro mě techno vyčerpalo a celkově se scéna změnila v něco, co mě již neoslovovalo. V té době jsem s kamarády založili DK-DJ Crew a provozovali lokální web o taneční hudbě. Díky těmto kamarádům (Grasshopper a CyberPete) jsem začal hrát DnB a House. To celé se nějak smíchalo a mě z toho vyšel Breakbeat, který mě baví vlastně pořád i když se u nás vlastně jedná o mrtvý žánr. 

Na vysokou školu jsem nastoupil do Brna, kde jsem se rychle etabloval. Stále jsme s DK-DJ pořádali pravidelné taneční party v klubu Barakuda, kde chodila pravidelně alespoň stovka návštěvníků. Nicméně bylo cítit, že zájem postupně klesá, takže jsem svoji působnost přesunul hlavně do Brna. Zahrál jsem si asi ve všech místních klubech. Pravidelně jsem hrál v Rocky Baru, Perpetuu nebo na Flédě, kde jsme s místními breakbeatovými DJs měli krom víkendových velkých akcí i pravidelné Free Mondays. Zde se mnou hrál DJ AKA, který byl v té době v ČR absolutní špička v oblasti scratchingu a turntablismu. Díky této jeho specializaci jsem se dostal více k hiphopu, který mě konečně začal bavit. 

Ve stejně době mě přivedl můj kamarád, skvělý hudebník a producent Jiří Vidasov k jazzu a starší hudbě jako blues, soul. To vzbudilo můj hlubší zájem o s hudbu, její kořeny a celkovou hudební evoluci. Díky tomu se vše začalo logicky propojovat a můj pohled na věc se stal celkem ucelený. Pochopil jsem, že není dobrý či špatný žánr. Jen dobrá nebo špatná skladba, a to ještě z různých hledisek. Přínosem pro mě bylo, že jsem dokázal hudbu objektivně zhodnotit i když se mi třeba subjektivně skladba nelíbila.

Jak jsem poznával kořeny hudby, posunoval jsem od breakbeatu směrem k funku, soulu, newjazzu, atd. Díky tomu jsem se vrátil od elektroniky k akustickému zvuku. Moje DJ portfolio se díky tomu posunulo k nevyhraněné kategorii Freestyle. Došlo mi, že mantinely, které definují hudební styl ho často vlastně omezují a brání v jeho rozvoji. Během mého působení v Brně jsem si zahrál na desítkách větších akcí. Nejraději vzpomínám na Kosheen nebo moje hraní na koncertu trumpetisty Erica Truffaze, kdy za mnou osobně přišel a pochválil moje vystoupení. Zároveň jsem jezdil hrát do klubů a na festivaly po celé republice.

DJ Trifid - Mix 4 May day

Když jsem všechno dostudoval, vrátil jsem se zpět do Dvora Králové. S postupujícím časem bylo ježdění po malých akcích nerentabilní. Navíc jsem byl z toho všeho unavený a do jisté míry asi i vyhořelý. Začal jsem se věnovat vlastní hudební produkci a zaměřil jsem se na hraní na svatbách, které bylo výrazně více honorované než klubově hraní. Bohužel to vedlo k ještě většímu vyhoření, protože jsem často musel hrát hudbu, která mě štve pro lidí, kteří mi lezou na nervy, tak jsem s tím postupně přestal a zůstal jen u té produkce. 

Osobně si myslím, že klubovou hudební scénu u nás celkově zabil Youtube. Lidé chodili na party, aby si poslechli novou hudbu, protože v rádiu takovou moc nehráli a bylo to na DJovi, jaké nové desky nakoupil. V podstatě se chodilo na konkrétního DJ kvůli jeho selekci. Teď si každý na YT nebo jinde najde, co chce, aby DJ hrál a selekce se od DJ přesouvá k posluchači, což nevede ku prospěchu věci. Zužuje se to, co lidé poslouchají, protože vyhledávání není oproti DJ jejich hlavní činnost a algoritmy nabízející další odkazy, pracují odlišně a snaží se nabízet hlavně podobné skladby těm, které jsme sledovali. V neposlední řadě se z DJs stává JUKEBOX.

Před cca třemi lety jsem si uvědomil, že jsem začal dělat DJ kvůli samotnému hraní a radosti z hudby. Proto jsem se zaměřil na Live stream, kde hraji čistě co já chci a poslouchají mě jen ti, co chtějí. Ve výsledku oslovím více lidí než při hraní v klubu, kde je poloprázdno a polovina lidí za mnou chodí se seznamem skladeb, které chtějí zahrát. Bohužel dnešní stav elektronické taneční scény je takový, že lidé chodí převážně na větší komerční akce a kluby na malých městech jsou v podstatě vylidněné nebo se jen stěží mohou rovnat návštěvnosti před 10ti lety.

Doufám, že jak internet taneční scénu z části „vykleštil“, tak možnost vysílání live streamů zase přivede posluchače k nám DJs, protože nejsme omezeni vzdáleností, penězi ani jazykem.

Protože hudba je univerzální jazyk.

Jiří TRIFID Prouza