Činnost Ústřední matice školská (ÚMŠ) ve Dvoře Králové n. L. a okolí

Pokračování prvního odstavce

Místní odbory ÚMŠ řízené centrálně z Prahy prováděly národnostní obrannou práci v postižených regionech.  

I když do německých škol vstupovaly české děti v některých oblastech pod nátlakem, z valné většiny tak činili čeští rodiče dobrovolně za účelem společenského vzestupu, jelikož „výborná němčina” byla nezbytným předpokladem úspěšné kariéry. Čeští vlastenci a dokonce některé české obce samy o vyučování němčiny na české škole žádali. Národní obranná práce se proto zaměřovala na české rodiny v německých obcích bez přístupu k české škole. Na přelomu 70. a 80. let 19. století (ale i v dalších letech) se tato menšina rozrůstala. Řada českých dělníků, povzbuzovaných nabídkou vyšších výdělků, se stěhovala za prací do převážně německého pohraničí a měnila tam letité etnické poměry. Na německé straně se objevil strach o „národní državy” a čeští nacionalisté se strachovali, že migranti v novém prostředí postupně podlehnou poněmčení. 

Ustavující valná hromada se konala 5. prosince 1880 v Měšťanské besedě, hlavními důvody založení matice bylo zabránit odnárodňování a zajistit českým dětem kvalitní vzdělání v mateřském jazyce. Předsedou byl v nepřítomnosti zvolen František Ladislav Rieger, dalšími členy výboru byli např. Josef Barák (redaktor Národních listů), Tomáš Černý (náměstek pražského purkmistra), Jan Neff (obchodník), Jan Podlipný (advokát a jednatel Národního klubu) a Václav Štulc (probošt na Vyšehradě). Hlavními důvody vzniku Matice bylo, že děti potřebují vzdělání v mateřském jazyce. Češi výklad v němčině dostatečně nechápou a zaostávají. Je nutné se bránit proti poněmčování. Není cílem počešťovat Němce. Do matičních škol mohou být přijaty jen české děti. Školy mají být zakládány především tam, kde by správně měly být veřejné (obecní, státní), ale kvůli obstrukcím místních úřadů tam nejsou. 

18. prosince 1880 vydal výbor provolání „Čechům, Moravanům, Slezanům!“, které v následujících dnech vyšlo v českých denících. Byla to první velká výzva veřejnosti k finančním sbírkám. Dokument líčí tíživou situaci českých menšin, nucených posílat děti do německých škol. Tisíce dětí jsou tak odnárodňovány a český národ ztrácí obec po obci. Takový vývoj by si nemohl dovolit ani velký národ, natož malý. Je proto povinností všech, postarat se v rámci možností, aby co nejvíc českých dětí získalo vzdělání v mateřském jazyce. Součástí provolání bylo i plné znění stanov, v nichž kromě cílů sdružení (zřizovat a udržovat obecné a mateřské školy s českým vyučovacím jazykem v rakouských zemích, zejména tam, kde toho nelze dosáhnout z veřejných prostředků) byly vyjmenovány i kategorie členství: zakládající (vloží jednorázově nebo do 5 let alespoň 500 zlatých), skutečný (jednorázově nebo do 5 let nejméně 100 zlatých), přispívající (10 zlatých ročně), činný (1 zlatý ročně) nebo čestný (zvolen valnou hromadou na návrh výboru za zásluhy o spolek či školství obecně). 

Ústřední matice školská měla silnou podporu ze strany českých politiků, novinářů i široké veřejnosti. Prostředky získávala především dobrovolnými sbírkami a benefičními akcemi (např. plesy), které organizovaly místní odbory v česky mluvících oblastech. Zpočátku se zaměřila na školy základní (obecné) a mateřské (opatrovny), později rozšířila svou působnost i na gymnázia a odborné školství. Ústřední matice školská byla v 80. a 90. letech 19. století pokládána za druhou nejdůležitější českou národní instituci po Národním divadle. Obě posilovaly českou kulturu pomocí veřejných sbírek. V roce 1919 měla Matice 35 mateřských škol, 67 obecných (základních) škol, jedno reálné gymnázium (v Orlové) a jednu průmyslovou školu (v Prachaticích). V tomto roce převzal většinu základních škol stát, Matice ale pokračovala během celé první republiky ve zřizování internátů, mateřských a odborných škol v pohraničí. Po Mnichovské dohodě ztratila většinu provozovaných škol i dalších nemovitostí. Definitivně zanikla po roce 1948.

Mnichovská dohoda ze září 1938 znamenala ztrátu téměř všech matičních škol, protože zůstaly na území předaném Německu. Krátce před Mnichovem měla Matice 340 škol se 13 tisíci žáky. Během října 1938 ztratila všechny střední školy, živnostenské školy a internáty. Zbyla jí jen jedna obecná škola (v Hrádku u Manětína) z původních 31 a 25 mateřských škol z 202. Většina škol byla v pronajatých budovách, zčásti rekonstruovaných na náklady Matice; na odstoupeném území ale také zůstalo 126 nemovitostí a další majetek, o jehož záchranu vedení Matice v říjnu 1938 usilovalo. Na některých školách na německém území nadále probíhala určitou dobu výuka s tím, že je provozovali dosazení správci na náklad ÚMŠ. Místní odbory, které z větší části zajišťovaly financování, naopak zůstaly z 90 % v ČSR. Ústřední matice školská byla zrušena 30. června 1943. Definitivně zanikla roku 1948. 

Zdroj: Wikipedie