Hlavně ať už se nestřílí a neumírají lidé

Mír za každou cenu?

Tento argument jste už asi mnohokrát slyšeli. Kdo by přeci nechtěl, aby už konečně lidé měli klid? Situace, kdy na běžné lidi někdo střílí rakety, drony a bomby, není normální. Nikdo by se nechtěl bát o svůj život den co den.

Problém je v tom, že není mír jako mír. Dnešní Rusko není jako Sovětský svaz vůči Československu za normalizace. Nejde jen o to, že by se lidé stáhli do svého soukromí a měli relativní klid, pokud by nevyjadřovali nesouhlas s režimem. Dnešní Rusko je jiné – a dokazují to jak jeho vlastní slova, tak činy, jak na Ukrajině, tak i v samotném Rusku.

Jak se chová Rusko ke svým vlastním lidem?

Když posuzujeme, jak by se země chovala jako okupant, je dobré se podívat na to, jak zachází se svými vlastními občany. Proč by se k cizím chovala lépe než ke svým?

Vůči vlastním lidem se Rusko chová s neuvěřitelnou brutalitou. Když probíhala ukrajinská okupace části Kurské oblasti, Rusové zcela záměrně stříleli na objekty, kde se schovávali jejich vlastní občané. K vlastním vojákům se chovají jako k návnadě – posílají je přímo do palby jen proto, aby zjistili, odkud nepřítel střílí. Ti, kteří nepostupují dost rychle, jsou stříleni do zad. Vojáci, kteří padnou do zajetí a vrátí se při výměně vězňů, jsou často popraveni.

Osud kolaborantů

Ani kolaboranti v ruském systému nemají zaručenou bezpečnost. Igor Girkin, přezdívaný Strelkov, který zakládal „Doněckou lidovou republiku“, je dnes v ruském vězení. A za co? Celou dobu obhajoval ruskou věc i Putina, ale stačilo, že kritizoval neefektivitu ruského postupu.

V prvních dnech války v Buči jeden kolaborant pozval ruské vojáky k sobě do bytu – a ti ho pak zastřelili jen proto, že jim řekl, že už pro ně nemá další vodku.

Co čeká okupovaná území?

Vůči civilistům se Rusko chová s naprostou krutostí. Připomeňme si tři roky starý masakr v Mariupolském divadle – Rusové ho záměrně vybombardovali, ačkoliv věděli, že se v něm ukrývají děti.

Ruské jednotky běžně znásilňují a vraždí děti před očima jejich rodičů, než zavraždí i je. Masakry civilistů končí scénami, kdy jejich hlavy napichují na kůly před jejich domy. Cíleně bombardují civilní objekty podruhé, aby zabili záchranáře. Jejich brutalita je pro nás nepředstavitelná.

Na okupovaných územích pak dochází ke krádežím dětí, které jsou odvlečeny na rusifikaci do Ruska. Zabírají si cizí majetek, jak se jim zlíbí. Brutálně vraždí učitele, novináře, starosty i další osoby, které by mohly představovat odpor.

Historie se opakuje

Rusko nejedná pouze takto na Ukrajině. V roce 1932 vyvolalo hladomor, při kterém zemřelo 3,5 milionu Ukrajinců. Podobné metody použilo v Gruzii, Kazachstánu, Čečensku, Pobaltí, Polsku a Finsku. Celý národ Čerkesů byl ruskou říší zcela vyhlazen.

Historie sahá až k Ivanovi III., který dobyl svobodnou Novgorodskou republiku, a k Ivanu IV. (Hroznému), který poté její obyvatelstvo vyvraždil. Svobodomyslné obyvatelstvo nemělo v ruské říši místo.

Hrozba i pro nás

Pokud by Rusko mělo možnost, bude se takto chovat i u nás – za pomoci našich vlastních kolaborantů. A ti už tady jsou.

Můj pradědeček Josef Janeček, kterého si mnozí ve Dvoře Králové možná pamatují jako učitele, byl za války v odboji a následně strávil tři roky v koncentračním táboře. Udal ho Čech, ne Němec.

Blíží se klíčové rozhodnutí

Tento podzim se rozhodne, zda budeme žít v ruském světě, nebo v tom našem. Je důležité podle toho volit.

Andrej Ruščák