Nožík nahradila motorovou pilou, výsledkem je betlém v životní velikosti

FOTOGALERIE - Nožík nahradila motorovou pilou, výsledkem je betlém v životní velikosti

Zobrazit zmenšené náhledy VŠECH fotografií

Proč jste si vybrala k doplnění postav zrovna ovci a osla?
Výběr zvířat závisel na materiálu, který jsem měla k dispozici. Neměla jsem dostatečně velký kus na volka, tak jsem zvolila osla. Ovečku jsem vybrala jako předvoj jesliček.

Z jakého dřeva je betlém?
Jedná se o dubové dřevo, které pochází z nové Felčarské stezky. Byla škoda ho rozřezat na podpal, takto se z něj ještě udělá dále něco pro lidi. Dubové dřevo je pro dřevosochání ideální - vydrží a dobře se s ním pracuje. S jiným dřevem bych v tomto případě nedělala: když já do něčeho chci dávat energii, tak do něčeho, co vydrží.

Jaká byla vaše cesta k dřevosochání, absolvovala jste nějaké školy nebo kurzy?
První vyřezávání se mi přihodilo na střední škole, když jsme se učili roubovat stromy, ale já si nožíkem místo roubování vyřezávala postavičku. Následovala práce s dlátem: když jsem byla na mateřské, tak jsem dětem vyráběla dřevěné loutky. Po delší odmlce mě potom zaujala práce s motorovou pilou na jedné akci místní DDM Jednička. Tenkrát tam vznikala pod rukama mého současného kamaráda liška. Přišlo mi to rychlejší, s dlátem se dali dělat jen malé věci. Zeptala jsem ho, jak začít, jela jsem se na nějaké dřevosochání podívat a nyní s pilou pracuji již 7 let. Žádné kurzy ani školy nemám, snažím si zachovat svůj vlastní rukopis.

Motorová pila není úplně standardní nástroj pro ženy už jen kvůli váze. Kolik vaše pila váží?
Pracuji s různými motorovými pilami, které se liší váhou i velikostí. Na zpracování velkého dřeva jsou velké pily. Nejtěžší pila, kterou mám právě na tyto hrubší práce, váží kolem 8 kilogramů. Potom jsou tu malé pily, nebo velké ale s malými lištami, se kterými dělám detaily. Ty menší pily jsou drahé, ta nejlehčí na světě váží 2,5 kg. K tomu patří ještě speciální lišty na vyřezávání. Když to držím celý den v ruce, tak i práce s tou nejmenší je namáhavá.

Jak vypadá předloha pro vaši sochu? Sochu si navrhnete na papír, vymodelujete, kreslíte na dřevo nebo na to jdete naostro?
Skládám si svoji předlohu z více podkladů, podívám se na podobné obrázky nebo fotky, ráda se dívám i na to, co již bylo vyřezané, zejména u figurek. Pokaždé se inspiruji něčím jiným. Upřímně u toho Betléma ta fantazie nemůže být příliš velká, základní trojice je jasně daná. Říká se, že Marie byla mladá dívka, on naopak starší, vousatý.
Kreslení mi vždycky šlo, ale více mě bavila keramika. Někdo si dělá návrh právě z keramické hlíny, ale já ne, mám 3D vidění. Jen u toho dřevosochání se jedná o jiný systém - keramika se přidává, tady ubírá. Někdy se něco uřízne, co nemá, tak se to výjimečně lepí, ale spíše se to samo vyštípne kvůli vadě dřeva. Dřevo se obecně odebírá pomalu, hlavně na důležitých detailech.

Sochy v betlémě budou v životní velikosti. Máte je změřené?
Marie klečí, takže zde se to těžko měří, ale kdyby se postavila, tak by měla 168-169 cm. Josef má 180 cm bez podstavce, s ním až ke dvěma metrům. Miminko je baculaté, nechtěla jsem ten tradiční plochý pohled, líbil se mi pohyb, takže má k mamince nataženou ruku. Osel 170 cm, v kohoutku 140 cm.

Co vás na práci na betlémě nejvíce potrápilo?
Nejvíce mě trápila postava Marie, proto jsem jí dělala jako první. Dívčí obličej je složitý, je to jemná dívenka.

Jak dlouho vám celý betlém trvalo vyřezat?
Přiznám se, že mi na tomhle díle hodně záleží. I s přípravou dřeva mi celá práce trvala půl roku. Je to práce pro moje město, hodně jsem se s tím piplala, hodně jsem tomu dala, odložila jsem ostatní zakázky včetně účasti na vánočních trzích tady ve městě. 

Čekala jste, že vám betlém zabere tolik času?
Ne, čekala jsem, že to půjde rychleji. Nejnáročnější časově je samotná příprava, detaily už jdou rychle. Bohužel hodně času mi sebralo nečekané lepení, nastavování dřeva. Neměla jsem dost velké kusy, takže jen ovečka je z jednoho kusu. Osel má přilepené všechny nohy, bagříkem mi to museli otáčet. Nyní už je to vše schované a dá se s tím manipulovat, ale všude jsou šrouby. Navíc dřevo nebylo vyschlé a i jeho kvalita pro vyřezávání nebyla ideální. Dubové dřevo je sice ideální, ale zároveň záleží, kde roste. Tyhle stromy byly na kraji lesa, měly větší možnost vláhy, rychleji rostly, dřevo bylo řidší. A hodně se to podepsalo na praskání. Proto jsem byla ráda, že jsem velké postavy dělala jako první a měla prostor na zalepení prasklin. Dřevo praská a je to normální, určitě budou praskliny ještě přibývat, ale ty hlavní praskliny jsou už vyřešené - obličej a pohledové věci budou v pořádku. Příště bych investovala do nákup hodně velkého kusu dřeva - ušetřilo by mi to čas i práci.

Kde ještě můžeme vidět vaše sochařská díla?
Zrovna tady ve Dvoře zatím nic nemám, jezdím se skupinou dřevosochařů po akcích po celé republice. Ale určitě doporučuji například stezku v Bílině v pohádkovém lese. Mé sochy jsou vidět i v soukromých zahradách, lidé si přeji vodníka, Krakonoše apod. Z koníčku se stala postupně moje druhá práce, je to vedlejší činnost, která mi i ale pomalu zabírá více času než hlavní práce.

Děkuji za rozhovor!

Kateřina Sekyrková