Sousedské pečení ve Vlčkovicích oživuje zapomenuté tradice

FOTOGALERIE - Sousedské posezení ve Vlčkovicích (říjen 2021)

a další

Zobrazit zmenšené náhledy VŠECH fotografií

Manželé Vojtěchovi pozvali sousedy z obce poprvé. „Inspirovali jsme se ve Štolmíři ve středních Čechách, kde mají obecní pekárnu a s ní i tradici setkávání. „Obec se jednou za měsíc sejde a společně upečou housky, chléb a co je napadne,“ vysvětluje vizi společného pečení Petr Vojtěch před venkovní pecí, ve které se právě dopéká sladká várka: buchty a štrůdl. 

„Po akci ve Štolmíři jsem si pořídil odbornou literaturu a časem si pec postavil,“ popisuje cestu k vlastní peci. U sousedského pečení ho láká atmosféra společné přípravy, ale i konečného posezení a ochutnávky ještě teplého pečiva. 

Jeho paní, Zdeňka Vojtěchová, má k dispozici vychytanou recepturu: pečení chleba ladí již deset let, ale teprve poslední dva roky má k dispozici zmíněnou pec. „Pokaždé, když do pece vsadíme chleba, tak trneme, jestli vše správně vzkypí. Po čtvrt hodině, když vidíme, že se vše povedlo, se těšíme na konečný výsledek,“ přiznává určité napětí při každém pečení a vzpomíná i na neúspěšné pokusy. Pečení chleba u ní začalo nenápadně: „Nejdříve jsem zkoušela péct chleba v troubě z kvasnic, potom jsem přišla na to, že to není ono. Ale vrátit se k tomu, jak to dělali předci, vůbec není jednoduché. Pekla jsem v hrnci s pokličkou, ale když manžel postavil pec, tak jsem zjistila, že můžu s recepturou začít znovu, vše bylo jinak“ sdílí své zkušenosti. Již 10 let má stále původní kvásek. A už ani nemusí prosit své syny o krmení kvásku v lednici, když jede na dovolenou. 

Dnes se svými pomocnicemi napekla z více než 14 kg mouky: na chleba použily 10 kg mouky, na housky 4 kg. Mouku si vozí z mlýna u Veselých, na Moravu si jezdí pro zrní a sami si jej melou. Se sdílením pečením zde osobně pomáhá i starostka obce Vlčkovice Bohuslava Volfová, která je z akce nadšená. „Jsou to krásné tradice, které tu znatelně scházejí. Ženské u zadělávání těsta probraly vše, co potřebovaly, všichni si přišli na své. Je to celé dělané s láskou a pokorou, což je velmi důležité: pečení chleba je pracné,“ vzpomíná paní starostka na své začátky s kváskem.  

V peci se jako první pečou housky. „Naši předci byli tak chytří, že když už tu pec zahřáli na požadovanou teplotu, tak ji uměli co nejvíce využít,“ předává své znalosti pan Vojtěch. Pec se roztopí na 400 stupňů a při teplotě 300°C se tam jako první dávají housky. Ty jsou během 10 minut hotové. Při 260 stupních se tam vkládá chléb, ten se peče asi třičtvrtě hodiny. Potom následují buchty a štrůdl, ve zbytkovém teple se přes noc peče kus masa.

V sobotu, kdy zároveň probíhaly volby do Poslanecké sněmovny, přišlo na sousedské pečení manželů Vojtěchových kolem 40 lidí. Chléb, ani další pečivo Vojtěchovi neprodávají. Je na každém, jestli a kolik přispějí do společné kasy. „Nejdůležitější je pro nás sdílení atmosféry, která lidi propojuje: pečení chleba je příběh,“ dodávají manželé a již plánují vánočkové pečení. Na konci školního roku tu nadchli žáky místní školy společným pečením pizzy. 

Dnešních 14 bochníků chleba, 8 nohavic štrůdlu, dva plechy buchet a asi 80 housek tak je jen začátek krásné tradice.  

Kateřina Sekyrková