Jaroměřský hokejista Martin Vágner věří v obrat k lepšímu

FOTOGALERIE - Jaroměřský hokejista Martin Vágner věří v obrat k lepšímu

Zobrazit zmenšené náhledy VŠECH fotografií

Začínal jsem v šesti letech. Přivedl mě sem taťka, který v té době hrál za jaroměřské áčko. Byl jsem tu do nějaké páté, šesté třídy.

Můžeš prozradit jména kluků, kteří tady s Tebou v té době hráli?
Mohu říci hodně jmen, hrál jsem s Martinem Koblížkem, Vaškem Merklem, Jirkou Hamáčkem, Tomášem Vejmanem… Všechny tyto ikony jaroměřského hokeje tady pak odehrály spoustu sezon.

Už v těch žákovských kategoriích jsi vyčníval a bylo jasné, že Tě v Jaroměři dlouho neudrží. Kam vedly Tvé další hokejové kroky?
Nejdříve jsem zamířil do Hradce Králové. V osmé třídě jsem odešel do Prahy, stal se ze mě sparťan. V juniorce jsem pak strávil ještě rok v Pardubicích a potom jsem se vydal do zámoří.

V zámoří sis musel zvykat na jiné rozměry kluziště, odlišný herní i životní styl. Byla to pro Tebe velká změna?
Obrovská! Těžko se to teď posuzuje nebo porovnává, dnešní svět je strašně jiný oproti tomu, co bylo. Člověk se musel rychle přizpůsobit, zvyknout si, naučit se jazyk a kdybych to všechno nezvládl, tak jsem jel za měsíc domů.

V zámořských juniorských soutěžích jsi podával výborné výkony, a tak není divu, že jsi byl nominován na mistrovství světa juniorů. Tehdy, v sezoně 2003 - 2004, vám těsně unikla medaile. Jak na to vzpomínáš?
Na všechno vzpomínám strašně rád, i na ten turnaj. Byl jsem šťastný, že jsem mohl reprezentovat Českou republiku. Hrálo se ve Finsku, bronz nám utekl o gól, přesto to byly krásné zážitky. Sešel jsem se v jednom týmu s Kubou Klepišem, Jirkou Hudlerem, Ondrou Němcem a dalšími velkými hráči.

Důležitý okamžik Tvé kariéry nastal v roce 2002, kdy si Tě v prvním kole draftu NHL vybral tým Dallas Stars. Co to pro Tebe znamenalo?
Byla to pro mě obrovská pocta, že jsem se tam vůbec dostal. Jediná kaňka je, že jsem v zámoří nevydržel a neprosadil se do NHL. Ničeho ale nelituji, strávil jsem v Americe čtyři roky a byla to pro mě velká škola, člověk získal větší životní nadhled.

Po návratu do Česka jsi oblékl dres Pardubic, Českých Budějovic nebo Třince, kde jsi v roce 2011 dokonce slavil mistrovský titul. Máš doma vystavenou zlatou medaili?
Ano, mám medaili a jsem na plakátu (smích). Medaili jsem dal tátovi. V třinecké kabině jsem potkal velké osobnosti našeho hokeje, za všechny můžu jmenovat Vencu Varaďu, Radka Bonka nebo Honzu Peterka.

Řadu sezon jsi odehrál v Ústí nad Labem, dá se říci, že Ti klub i město přirostly k srdci?
Určitě, já tam byl dohromady asi sedm let. Spoustu lidí jsem poznal i mimo hokej. Neměli jsme v sestavě moc zvučná jména, i tak jsem v Ústí prožil hezké roky.

Prozradíš nám nějaké své mimohokejové koníčky?
Stal se ze mě poslední dobou vášnivý rybář, baví mě „kaprařina“! Když jsem byl malý, hodně jsem chodil na ryby s dědou. Táta v tom pokračuje, takže chodíme spolu i s kamarády z Jaroměře. Ryby ale domů nenosím, ani na Vánoce, což je mi vyčítáno. (smích)

Snad mohu prozradit, že máš dvě děti. Už vyzkoušely brusle a vzaly do ruky hokejku?
Starší Nikolka se už po ledě párkrát sklouzla, nemyslím si ale, že by u hokeje zůstala. Dvouletý syn Adam mě viděl hrát, hokej trošku vnímá a s tou hokejkou doma lítá… Uvidíme, co z toho bude.

Vraťme se k aktuální sezoně, kterou v Jaroměři předčasně ukončil koronavirus. Fanoušci se hodně těšili na Tvůj návrat do jaroměřského týmu. Jak moc Tě mrzí, že to zatím nedopadlo?
Mrzí mě to strašně, protože jsem si říkal, že se vrátím domů, usadím se a mateřskému klubu budu moci něco vrátit. Situace je ale taková, jaká je, my s tím nic nenaděláme. Tak se budu ještě trochu udržovat, abych to příští sezonu napravil.

Nahráváš mi na další otázku. Chtěl jsem se zeptat, jak se v této době, kdy se oficiálně nesmí skoro nic, udržuješ v kondici?
Přiznám se, že se v úplné kondici neudržuji. Samozřejmě jsem celý život zvyklý se o své tělo nějakým způsobem starat, takže i teď se jdu proběhnout nebo projít a nějakou aktivitu vždycky vymyslím.

Na kdyby se nehraje, přesto mě napadá hypotetická otázka: jak by Jaroměř dopadla v krajské lize, kdyby se hrálo?
Těžká otázka, tu soutěž nemám úplně nastudovanou. Troufnu si říci, že ten mančaft tady je kvalitní. Těšil jsem se na to a doufal jsem, že to dotáhneme co nejdál. Je tady spousta mladých hokejistů, na které se rád koukám. Junioři v Jaroměři dostávají šanci a je to dobře. V týmu jsou i zkušenější kluci, od kterých se toho „mlaďáci“ můžou hodně naučit. Je vidět, že hokej tady kluky baví, i mě by to vedle nich určitě nakoplo. Škoda, neuděláme s tím nic…

Doufejme, že se jaroměřské hokejové mládí bude moci učit i od Tebe. Je těžké něco předvídat, přesto se zeptám: věříš, že příští sezonu už se bude hrát a bude u toho i Martin Vágner v jaroměřském dresu?
Já v to doufám, věřím v obrat k lepšímu. Upřímně řečeno - teď nejde úplně o áčko, současným stavem nejvíc trpí mládež. A platí to pro každý sport. Snad se to příští sezonu rozeběhne, budeme se na stadionech zase potkávat a společně si to užijeme.

Martine, přeji pevné zdraví Tobě i blízkým a děkuji za rozhovor.