Nový prapor si nechala vyrobit sokolská župa Podkrkonošská Jiráskova

Sokolská župa Podkrkonošská Jiráskova byla založena v roce 1885 a před 2. světovou válkou měla 127 jednot a poboček, ve kterých sdružovala 21 000 všech příslušníků. V té době se rozprostírala v celém podhorském kraji od Předměřic u Hradce Králové až po Zvičinu, od Broumovska a Orlických hor až po Bolehošť. Zasahovala do pěti okresů, při čemž trutnovský a broumovský byly převážně německé, královédvorský a novoměstský národnostně smíšené a jediný náchodský okres byl ryze český. Byl to kraj tkalců, textilních dělníků, horníků, řemeslníků i úředníků. Kraj Boženy Němcové, Karla Čapka a Aloise Jiráska, jehož jméno nese ve svém názvu. 

Sokolské jednoty fungovaly mnohem dříve. Jaroměřská jednota byla založena jako první po Praze, a také královédvorská jednota vznikla v prvním roce fungování Sokola. V sokolských jednotách se nejen cvičilo, pořádaly se výlety, přednášky, maškarní bály, hrálo se divadlo. Po vypuknutí 1. světové války mnoho bratří narukovalo do rakousko – uherské armády. Mnozí v průběhu války padli do zajetí, nebo úmyslně přeběhli k nepříteli. Tito zajatci se hlásili do československých legií, které se zapojili do boje a přispěli k rozpadu Rakousko – Uherska a vzniku Československa.

Sokolská župa Podkrkonošská měla po převratu na Slovensku v roce 1919 svoji první sokolskou setninu, z níž mnozí bratři položili hrdinně své životy za bezpečnost a svobodu mladé republiky. První republika svědčila rozkvětu Sokola, členská základna se zvětšovala. Župa měla praktické řízení samosprávných jedenácti okrsků a vlastní časopis Sokolský ruch a mimo to tiskem vydávaný týdenní zpravodaj. 

Bohatý život pokračoval až do začátku druhé světové války. Nejprve župa přišla o 11 hraničářských jednot, které po záboru Sudet zůstaly ve Velkoněmecké říši. Později byla činnost Sokola zastavena a zakázána. Sokol se od počátku zapojil do protinacistického odboje. Nacisté ovšem věděli, jakého protivníka proti sobě mají, protože Sokol tehdy představoval bez nadsázky výkvět zdraví, brannosti a mravní síly národa. Proto začal nacistický režim sokoly systematicky likvidovat. Je tomu právě osmdesát let, kdy byli do Osvětimi odvlečeni členové předsednictva i náčelnictva ČOS, žup i větších jednot, kteří se ničím neprovinili. Byli členy Sokola a jen proto vstupovali do bran tábora smrti s douškou „Návrat nežádoucí“. Po pár měsících byla propuštěna pouhá hrstka těch, kteří přežili.

Válku nepřežila řada členů naší župy, kteří se zapojili do odboje doma i v zahraničí. Jejich osudům jsme věnovali knihu Nebylo jim souzeno žít.

Po válce se zdálo, že Sokol bude vzkvétat, že se podaří nahradit ty, kteří válku nepřežili, připravoval se XI. všesokolský slet. Bouřlivé politické události se však nedaly zastavit a ani ne tři roky po válce jsme tu měli novou totalitu, rudou. Sokolové jasně vyjádřili svůj postoj k nové politice státu na sletu. Mnoho jich bylo uvězněno, sledováno tajnou policií, dostali vyhazov z práce, jejich děti nemohly studovat. Sokol byl opět zakázán. Pokusy o obnovu Sokola v roce 1968 skončily pod pásy ruských tanků.

Teprve sametová revoluce v roce 1989 přinesla možnost obnovení Sokola. Podařilo se obnovit také naši župu, která dnes sdružuje přes 30 jednot s více než čtyřmi tisíci členy.

V den 160. výročí založení Sokola vzpomínáme na všechny činovníky a činovnice, cvičitele a cvičitelky, kteří se za dlouhé roky podíleli na rozvoji Sokola a výchově sokolských generací, na všechny, kteří ve jménu sokolské myšlenky položili život. Tito obětaví bratři i sestry by měli radost z toho, že se podařilo uchovat sokolskou myšlenku pro 21. století. Za tyto sokoly a sokolky mi dovolte jmenovat dlouholetého náčelníka Ladislava Měšťana, který vedl župu přes čtyřicet let, starosty župy Josefa Čížka a Jindřicha Vlčka a obětavého jednatele, redaktora Sokolského ruchu a nakonec starostu Hanuše Doležala. Výčet jmen by mohl pokračovat ještě několik hodin a nikdy by se nám nepodařilo vyjmenovat všechny ty zapálené a obětavé lidi, kteří sokolskou myšlenku dokázali povznést k výšinám. Památce všech a pro slávu současných členů župy Podkrkonošské Jiráskovy dnes rozvineme nový župní prapor. Kéž se nám podaří povznést jej k výšinám!